|3.Červená zóna | Zatmění mysli.

3. july 2014 at 0:06 | Frankie Gray |  Červená zóna.

"Adriana"

Brr, to je hnus. Jdu sama, všude kolem je krev a někdo na mě pořád čumí. Co sem komu udělala. Vytáhnu nějakou krabičku co mi dala Terka. Bliká tam nějaká červená tečka to bude asi on, ta zelená jsem já. On se nehýbe, to asi bude dobře schovanej, podívala jsem se na tu jeho fotku jak jsem tak šla. Něco mě donutilo se zastavit. Cítila sem za sebou takovej temnej pocit jakoby tam někdo stál. Bojím se ale stejně se otočím. Nikdo tam není. Fakt mi tady z toho hrabe. "No jo, chtělo by se to trochu odreagovat ale není kde." Povzdechnu si pro sebe a jdu teda dál. Já tak kurva nechci chodit sama!! Asi už vidím kde je. Je to poměrně velká prosklená budova, sice ne celá ale ten předek je prostě prosklený, už ne moc, ale je. Visí odtud mrtvá těla, na zemi jsou taky a části těl. Začínám mít pocit že to začalo tady, ale proč by se tu ten kluk schovával. Jdu teda opatrně dál. Slyším v okolí i divný zvuky to asi dělají ty odporný velký potvory co tu chodí. Myslím ty zmutovaný lidi. Vytáhnu svoji CheyTac a poskládám ji dohromady, zase tak těžká není takže se dá v pohodě táhnout v obou rukách sice je to docela divný ale zvládám. Jdu opatrně ke vchodu. Tiše jako mravenec. Kašlu na toho malýho hajzla co tahám všude sebou. CT SRRT je bezpečnější. Navíc se mi s ní dobře míří i když se nedívám do toho dalekohledu. Potichu otevřu dveře a kouknu ještě za sebe jestli tam někdo nejde. Vstupuju dovnitř. Naproti sobě celkem ale daleko vidím dva výtahy, oba jsou otevřený a nemůžou se zavřít dobrý psycho, pořád dokola zvoní že se zavřou ale vždycky narazí na ty těla co leží mezi dveřma. To je odporný, zvednu zbraň víc na úroveň hrudníku a zacpu si nos. Musím to tam celý projít a najít toho kluka ať můžu vypadnout. Jdu pomalu, teda spíš opatrně našlapuju, už sem stihla prohlídnout 5 místností, jsou čistý. Teda jak se to vezme, prostě tam nikdo není. Uslyším zvuky, KONEČNĚ, budu moct někoho zastřelit. Tiše se přesunu ke dveřím, jenom lehce tam nahlídnu. CT SRRT má tlumič takže když vystřelím nevyburácí to celou budovu. Je tam nějakej chlap, v ruce drží násadu od smetáku a tak nějak má už od pohledu nohy na sračky. Myslím chodidla, čeká asi na to až někoho zabije. Nevšiml si mě. Přejdu do podřepu. Nastavím si zbraň. Hezky mu namířím na hlavu. Přivírám oči a vystřelím. Hned se složí k zemi, čistý průstřel. Hlavu má teď na sračky, hajzl jeden. Musím se usmát, už si připadám trochu líp. Zase se teda zvednu a jdu dál, asi budu muset po schodech. Přičemž si připnu na zbraň pás abych si ji mohla hodit přes rameno a nést ji na zádech. Jdu tedy k těm schodům přitom se ještě ohlížím. Začínám mít zase strach že jich tam bude víc. Což je asi pravda, ve dne nejsou tak agresivní jako v noci. To je pak o hubu, četla jsem si to na netu. Udělám první krok do schodů jsou to takový ty rádoby umělecký železný schody, takže jde skrz ně krásně vidět pod sebe. To je ale pěkný plus když mi někdo bude chtít rozsekat nohy určitě se mu to povede. No kašlu na to jdu po těch schodech víš a víš. Zase ten pocit. Zase se zastavím. Připadám si jakoby zamnou někdo stál. Mám ten pocit od tý doby co sem vlezla do toho města bože. Teď se ale otočit nechci. Kdyby tam totiž někdo byl už by se mě pokusil zabít jdu dál. Měla bych ale někam zapadnout a ozvat se Terce nebo bude mít zase kecy.


"Tereza"

Už mě nebaví čumět na toho blbce jak tam obírá nějakou mrtvolu která nemá ruce a už vůbec nemá obličej navíc se kousek odemně na zemi válí nějaké oko. Ne dobře, oko budu ignorovat. Kluci tam našli ve stolku nějakej pornočasák, jenom ať se něco přiučej blbouni. Nevadí. Novak se začal zvedat schválně na co přišel. "Ta látka se zbarvila do zelena." Prohlásil jakoby se nic nedělo. "To je dobře nebo špatně?" optám se lehce nervózním tónem. "Upřímně?" podíval se na mě a pozvednul obočí. Vrhla sem na něj docela vražedný pohled. "No dobře, upřímně je to moc špatně, ne-li tak že jsme vlastně už v prdeli." Aha první slovo co jsem od něj slyšela a nebylo ani moc slušný. Ušklíbla jsem se na něj a to posraný oko sem kopla k němu. "A to znamená teda co?" musím to z něj nějak pořádně vytáhnout. "No, prakticky to že teď jsou chytřejší než dřív, možná jim sluneční světlo ubližuje a možná už jim nejde o to zabít sami sebe ale jenom všechny kolem nich." Povzdechnul, tak to je teda pěkně v prdeli. Doufám že si ze mě dělá srandu. "Aha, takže si to shrneme, jsou tu tři druhy, ti co zabijí pár lidí kolem sebe, pak sebe. Dál ti zmutovaní kteří vypadají jako koule masa, kteří zdechnou jenom pod slunečním světlem a nebo hned po tom co se jim podaří někoho zabít." Moc pěkný a ta poslední možnost je nejhnusnější. "A poslední, kteří jsou tak chytří že se naučili nechodit na světlo, a zabíjejí všechny ale sebevraždu nikdy nespáchají? Děláte si ze mě prdel?!" tak a už u mě skončil. Zruším tu misi pokud chce i pokud ne! Jdu hned ven z budovy, slunko zašlo za mraky, jsou tak 3 hodiny odpoledne. Přejedu pohledem kolem, nikde nic. To se mi moc nelíbí. Novak a kluci výjdou hned zamnou. "Děje se něco kapitánko?" zeptá se mě ten nejstarší z nich. "Ruším misi odcházíme." Řeknu narovinu a namířím si to směrem k bráně. Je zabrikádová zevnitř. "Co to kurva?!" hledím na to. Někdo tam musel dotáhnout všechny ty věci. Stojí tam auto, nějaké skříně, stánek od hot dogů. Doprdele to je snad fakt už vtip!! Ohlídnu se na kluky, všichni už mají v ruce svoje zbraně a rozhlížejí se kolem. Ten podělanej chlap si konečně stáhnul tu roušku z pusy a měl takový zvláštně vyděšený výraz. Díval se na mě a já v ten moment na něj. Hodil tašku s ampulkami na zem a zase se rozběhl do toho baráku. "Hej vraťte se." Běžím za ním. Když vstoupím do budovy nikde ho nevidím. Je tam pár místností projdu je. Zastavím se ve dveří do jedný místnosti. Kluci jsou už v zápřehu zamnou. "Tohle jsem nikdy nechtěl." Dřepěl tam a hlavu měl v dlaních. Udělala sem pár kroků k němu a pak se zastavila. "Co jste nechtěl?!" dojdu až k němu a donutím ho stoupnout. Nic neříkal zatřepu s ním aby se uvědomil. "CO JSTE KURVA NECHTĚL?!" zařvu přes celej barák jde to slyšet až venku. Kluci se nahrnou do místnosti. A raději za sebou zavřou dveře. Ten hajzl pořád neodpovídá jenom sena mě vyklepaně dívá. Prudce sem vytáhla zbraň a během mrknutí oka sem mu mířila zbraní do hlavy. Jsem celkem rychlá to vím, možná ho to donutí už něco říct. "Já… já omlouvám se… to já jsem to vymyslel… tu látku která měla vyléčit rakovinu." Já ho asi fakt zastřelím. "Ty zmrde, buď rád že tu nejsme kvůli tobě ale kvůli synovy generála." Když sme to řekla všichni na mě hleděli jako na idiota. Nevěděli to a já sem ani nehodlala nikomu říct dokud sem se nedozvěděla tohle. Dala sem mu pěstí. Pomalu se sesunul na zem a držel se za nos. Dobrý je že se to dozvěděli naráz. "Takže, Adriana ho šla hledat sama? Kapitánko nechci kecat, ale poslala jste ji na popravu, když říkáte že jsou tu teď nový zmrdi kteří umějí více přemýšlet." Vím asi sem udělala velkou chybu ale tohle jsem nevěděla. Otočím se k nim a povzdechem si promnu čelo. "Nevěděla jsem že tu jsou, kdyby nám to řekl dřív tak tu ani nejsme." Podívala jsem se na toho vědce. "Vy víte kde ten kluk je že?" dřepla sem si k němu chytla ho pod krkem a chystala jsem se ho zase praštit. Tohle mi asi zrovna říct nechtěl. Začala mi pípat vysílačka. Rychle jsem ji vytáhla z kapsy. "Terko jsem tu, zachvilku ho najdu je asi pár pater nademnou. Přepínám." Adriana! No konečně se mi ozvala. "Hele, rychle ho najdi, mizíme odtud, je tu velkej průser, pan vědec se nám právě k něčemu přiznal. Přepínám." Chvilku nic. Pak se zase ozvala. "K čemu pak se přiznal? Že je teplej? Přepínám." Tady není čas na vtipy. "Ne to ne a nedělej si z toho srandu. On vymyslel ten lék! Přepínám." Tentokrát byla odmlka celkem dlouho. "Já toho zmrda zabiju!!" začala do vysílačky řvát tak nahlas že to snad vyburácelo i tu budovu kde byla. "Zabil si mi kamarády a rodinu ty idiote za to zaplatíš!!" to bylo poslední co řekla. Pak už se neozvalo nic a vysílačka už ani nepříjmala její signál. Tak já mu v tom případě ještě přidám. Hodila jsem vysilačku na zem. Začala jsem ho tam mlátit hlava nehlava, ale asi třikrát sem mu dala pěstí do obličeje a parkrát i do žeber. Zaslouží si to za to co udělal. Kluci raději dělali že nic nevidí. Ještě by u mě oni sami měli problém a došlo jim že si to zaslouží. Vím že ten jeden už mu vpálil pěstí ale tohle si aspoň více užije.

"Adriana"


Tak ten mě teda teď nasral, až najdu toho kluka a vrátím se s ním tam zastřelím ho. Ne, nezastřelím budu ho mučit tak dlouho dokud neřekne že je mu to líto. Každopádně teď jsem trochu v prdeli. Už jenom protože jsem si tu hezky zahulákala a tím jsem možná i přilákala nějaký ty potvory. Ohlídnu se jestli zamnou nic není a taky že není. To je dobře, teda, jak se to vezme. Předemnou toho bude ještě asi dost. Slyším kroky. Dobře tak pojďte. Jde to někde z míst předemnou. Asi 5 postav, všichni mají něco v rukách. To je divný, vypadají že už někoho zabili, ale jaktože jsou ještě naživu? Není čas přemýšlet rychle jsem si nachystala svoji 9mm zbraň a všem jim udělala doprostřed čela takovou hezkou tečku když se na mě chystali rozběhnout, zmrdi. Popadali na zem jako švestky. Vytáhla jsem zase tu krabičku, doufám že jsem to nespletla a opravdu je nademnou než někde hluboko podemnou. Tak přidávám do kroku. Spíš už běžím zase ke schodům. Je jich tam zase pár. Opět jsem jim provrtala kulky hlavama. Nachystala jsem si novej zásobník. Stoupám po schodech víš a víš. Zase ten temnej pocit, možná to není tím městem možná je to ve mně. Zastavila jsem se na schodech. Tohle patro bylo celý obehnaný plechama. Šlo to poznat protože ani jedna z kanceláří neměla okno. Bingo. Bude někde tu. Je tu hodně zabarikádovaných místností, to je dobrý místo kde se schovat líp to vymyslet nemohl. Udělala jsem pár kroků do prostoru, ale musela jsem si ještě hlídat záda. Kdyby náhodou. Jenomže v tomhle patře zjevně nikdo nebyl. Udělala jsem dalších pár kroků. A musela sem padnout na kolena a zacpat si uši. Ten řev byl kurva odpornej. Zněl, jakoby někomu strčili ruku do řezačky. Bože hnus. "Zavři hubu!!" zařvala jsem do prostoru, byla to blbost čekat, že to potom ustane. Ale ustalo. Že by zázrak? Začala jsem se teda zvedat. A tentokrát jsem se rozešla docela dost svižně. Namířila jsem si to k nějakým obrněným dveřím. Nemálo mě to tam táhlo. Protože, všechny místnosti tam neměli dveře a když měli, tak byli prosklený. Jenomže ty dveře, chtěli po mě nějakou kartu a číselnej kód. Super ani jedno z toho nemám, asi se budu muset vrátit dolů. Rozešla jsem se teda zpátky k těm schodům. Stálo pod nima plno těch kurev ale ani když mě viděli, nešli nahoru. Jeden po mě cosi hodil, ale tomu jsem uhla. "Zmrdi škaredí." Prohlásila jsem, když sem viděla jak má jeden v oku zabodlou propisku. Tak jsem šla tedy procházet ty kanceláře, někde tam musela bejt ta karta. Měla jsem rukavice bylo to plus nebudu se tu hrabat v cizí krvi a už vůbec ne v nakažené. Ha! Našla jsem ji pod stolem v nějaké ruce. Přemýšlela jsem kde je tělo ale pak mi to začalo být jedno. Kartu mám, teď to číslo. Začala jsem se tam prohrabovat v těch šuplících a hledat to tam. Je zajímavý že tam jde ještě proud, protože většina z těch počítačů normálně funguje. Tak jsem jeden zapnula a jelikož nebylo tak těžký se dostat na účet toho, koho ta karta byla, tak jsem se přihlásila do systému. Už jenom protože měl v rohu karty přidělanej papírek s heslem k počítači. To byl asi idiot. Začala jsem tam projíždět nějaký dokumenty. Počkat? Přestala jsem když sem tam u jednoho dokumentu viděla jméno Stark Sands. Trochu jsem přivřela oči a soubor jsem rozbalila. Bylo tam napsaných kurva hodně věcí. Ale ta fotka, byl na ní stejnej kluk jako na tý co mi dala Terka. To si snad děláš srandu. Oni ho tu snad drželi a týrali nebo co. To co jsem četla mi skoro vecpalo do očí slzy. "Projekt nereaguje na vnější podměty, musíme zvýšit dávku sedativ a odebrat vzorky míchy… co to kurva?!" absolutně jsem nechápala, byl to humus, co s ním jako zamýšlely s chudákem?! Kašlu na to. Musím ho rychle najít. Projíždím další složky abych našla to ujetý číslo od těch dveří. Nechápu to ale je mi jasný že za těma dveřma někdo je. A taky mám to tušení, že je tam právě on. BINGO! Našla sem to číslo v koši, výborně. 87293 takový primitivní čísílko a jak to dovede člověka zaměstnat. Uf. Zvedla jsem se od toho stolu, stejně to asi nikoho nebude zajímat. Mrskla jsem s monitorem na zem a pak sem ho pěkně pošlapala. Nemusí každej vědět co sem tam hledala. Rozešla jsem se teda k těm vratům a začala sem tam ťukat číslo. Zase ten temnej pocit, ať mi dá sakra pokoj. Slyšela sem zvuky od toho jak tam pod schody stály ty mrchy. Pořád mě ještě zajímá proč nešli nahoru. Doufám že se to hned tak nedozvím. "Jo mám to!" všechno fungovalo jak má. Vrata se otevřeli. Někdo tam dýchá. Slyším ho. Je tam tma, tam mě za boha nikdo nedostane. Nakoukla jsem ještě do té chodby, no dobře je mi jasný proč sem nechtějí jít. Tohle bylo dost odporný a už vůbec se to nepodobá těm zmutovaným, tohle bude asi novinka. Nemám tu sílu se pohnout. Jenom na tu věc čumím stejně jako ona na mě. Asi se bojí tohohle, tak rychle si asi tu zbraň ze zad nesundám. Ale pořád se na to bez hnutí dívám a poslouchám jak v tý otevřený místnosti někdo dýchá. Jo můžu si vybrat, buď vletím rychle dovnitř a zavřu za sebou nebo vlastně spáchám sebevraždu. Ještě z tý věci rostou vlasy, byl to člověk, možná někde uvnitř ještě je. Zase ten kurevskej řev. Stáhlo mě to zase na kolena. Ale počkat, to neřve ta věc, musela jsem se otočit do tý místnosti, byla tam tma, ale ten řev šel odtud. Co to sakra. Přejížděla sem očima mezi tou místností a tou věcí co se zrovna chystala jít dolů po schodech takže to na mě kašlalo. Dřepím tam pořád, teď už se dívám jenom do té místnosti, mám zacpané uši ten řev se nedá vůbec poslouchat. Kurva, měla bych si všímat co se děje kolem mě, ta věc kašle na schody a pomalu jde rovnou ke mně. Nemůžu se ani pohnout. Řekla bych skoro že mám kolena zarytý v zemi. Najednou cítím zase to cukání, tu temnotu. Bože je všude. Teď je snad dokonce v mí hlavě. Tma.

"A zase ten Novak!" <- Předchozí kapitola | Následující kapitola -> "Renner to schytal."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement