|2.Červená zóna | A zase ten Novak!

2. july 2014 at 23:58 | Frankie Gray |  Červená zóna.

"Adriana"

Nebudu ze sebe dělat blbce, a ani z Terky přece jenom vůbec nevíme kde až je to druhý Humvee. Předpokládám že ten vědec za mnou si bude hrát na chytrýho už jenom podle toho jak se představil. Měla jsem sto chutí si posunout sedačku dozadu ale jelikož tam byl jeden z kámošů tak jsem se na to vykašlala. Beru tedy do ruky vysílačku. "Panther revolution, tady Panther actual kde jste? Přepínám." A teď jenom čekám na odpoveď. "Ten už je určitě na místě, jak ho znám, ta jeho zmatená jízda nezná hranic." Pronesla Terka trochu naštvaně, ale to bylo v tuhle dobu normální, asi se zase nevyspala. Čekám dál na odpověď. "Panther actual, tady Panther revolution jsme 36 mil od místa určení, kde jste vy? Přepínám." To si dělá srandu ne? To snad celou cestu jeli 130 mil v hodině. "Kretén.." dodala Terka hned po tom co se ozvalo pípnutí vysílačky. V tom se do toho vložil ten užehlenej idiot, myslím toho doktora, byl mi tak strašně nesympatický a jak se přiblble culil, hned bych mu jednu vrazila. "Tak taky zrychlete ne?" tak jsem teda začala být akční já. Otevřela jsem okýnko dokořán, samozřejmě všechen vítr co se rval do auta šel přímo na něj. Byla to dobrá kombinace hlavně když auto zrychlilo. "Bože! Vdechl sem brouka!" začal kašlat mezitím co si stěžoval. "Jste vy vůbec normální?!" na rozdíl od vás asi jo. "Omlouvám se pane už se to nebude opakovat." Přece jenom jsem si musela udržet limity a i když to byl jenom vědec pořád byl někde nademnou. Ale stále byl pod Terčinou hodností, takže to bylo i tak v pohodě. "Za 1 hodinu tam budem." Pronesla Terka, už byla celkem v cajku, to s tím okýnkem jí trochu zvedlo náladu. Kdyby nás totiž nezbrzdil už by jsme tam možná taky byli. "Spoj se s druhým autem." Dodala klidně a já už brala do ruky vysílačku. "Panther revolution, tady Panther actual nahlašte svoji pozici. Přepínám." Ozvalo se klasické chrčení. Čekám na odpověď, stihnu ještě projet pohledem celé auto, no… celé aspoň nevidím na toho idiota. "Panther actual, tady Panther revolution, za 10 minut jsme na místě, budeme vás čekat, přepínám."




"Tereza"


To jsou taky idioti. Raději na to zase šlápnu, nemám tolik času se crcat pozadu za svojí jednotkou ještě navíc se může ledacos stát a to by mě pak mohlo stát i hodnost. Auto zrychlí v ten moment kdy šlápnu na plyn, tachometr se táhne pomalu na větší rychlost. 100. 120. 142. Jo to by mohlo stačit. Ve zpětným zrcátku jsem si všimla vyděšenej pohled toho doktora. V duchu jsem se mu smála, pak sem se koukla ještě na ty dva kluky ze svojí jednotky. Znám je už dlouho. Jsou to docela idioti ale pěšáci jsou to dobří. Dobře, dobře už vidím ten most, celkem se leskne od světel z auta. Adriana už zase nervózně klepe prsty na ten svůj kufřík s tou zbraní, začíná mě to znervózňovat, ale aspoň mlčí a poslouchá mp4. Bože a je to tu zase. "Kdy už tam budeme? Mám na práci další věci." Ty kreténe můžeš aspoň na 5 minut držet hubu? "Asi za 20 minut, to přežijete, když jste měl čas se ještě i ztratit než jste došel do auta." Konečně sklapnul a já si ještě v klídečku přidám plyn, abychom tam byli co nejdřív. "Kapitánko, nebude vadit když si do toho města vezmem i plynový masky?" zeptal se mě jeden z těch dvou kluků. "Ne nebude, ale bude vám to k ničemu." Jsem upřímná, přece nebudu taková svině nebo jo? Každopádně oba dva vypadají víc nervóznějš jak Adriana nebo ten vědec. Počkat, to je trochu divný, ten vědět není vůbec nervní, je v klidu. Hm, pokud bude ta možnost tak ho s radostí skopu do hranata. Už tam skoro jsme hurá, bože, aspoň nebudu na jednom místě s tím vědcem. Na mostě trochu zpomalím, protože na konci mostu už je vstup do té červené zóny. Kurva. Na fotkách to nebylo takový jako to vidět na vlastní oči. Je to jako ten nápis, když jdete na prohlídku do Osvětimi, upřímně, tam by mě nikdo nedostal ani dobrovolně, jde tam z toho strach. Ale myslím že tohle je větší peklo. Kurva! Jo raději jedu pomalu, ten idiotskej řidič z druhýho auta už nás vyhlíží, stojí tam jak tvrdý y s rukama v kapsách od kalhot opřenej o svoje Humvee. Bože, nemám ho ráda ale mám ho zase raději jak toho vědce, ale fakt! Všimnu si že kluci jsou furt naskládaní v autě, asi se jim moc ven nechce, mě upřímně taky ne. Zastavím s autem asi 3 metry od toho jeho a hned vystoupím. Kluci s tím vědcem dál sedí v autě. Dojdu za tím řidičem a prohlídnu si ho docela divným pohledem. "Jste všichni ok? Nechci mít na krku to že kluci z mojí jednotky budou drhnout vaše auto od zvratků." Zavrzala brána od vchodu do červené zóny. To by mě zajímalo kdo je zase tak aktivní kurva. "Ne nikomu blbě nebylo." Řekne ten řidič a zároveň semnou se koukne směrem k bráně. Je to jak z nějakýho post-apokalyptickýho filmu. Já tu Adrianu jednou přetrhnu jak hada. Kašlu na nějakýho řidiče Humvee, jestli tam vleze tak ji dám ještě za vyučenou. Rychle za ní doběhnu a táhnu ji pryč. "Co to kurva děláš?" nezbývalo mi nic lepšího než po ní vyjet. Má v uších sluchátka, aha, dobře. Rychle jsem jí je strhla, asi se rozbili, no co koupí si nový. "Tohle není žádnej kreslenej film nebo hra!" doladím, opravdu bych si neodpustila kdyby tam vlezla sama a chcípla tam. Na to ji mám až moc ráda. Ale ten pohled, kterým se na mě teď dívala byl snad za všechny prachy. "Omlouvám se, já … bože vůbec nevím co to dělám." Klesl jí pohled do země. O tom že má takový mimo stavy vím moc dlouho ale takhle se to ještě nezvrtlo. Táhnu ji zpátky do auta a přitom bránu zase zavřu. Přece se musí ještě naplánovat co a jak, nemůžeme tam vlézt jako one direction a začít řvát na celé kolo že tam jsme.

"Adriana"

No dobře podělala jsem to ale to se může stát každýmu. Nemůžu za svoje momentální výpadky. "Fakt se omlouvám, já nějak prostě jsem mimo, možná to bylo tě písničkama…" Až potom jsem si vlastně uvědomila kde to jsme, byla sem kousek od těch dvou aut a stojím kousek od tý brány, když zvednu pohled tak se ten strašidelnej nápis na mě směje jako klaun z hororu. No fuj. Kašlu na to, zdrhám zase zpátky do auta, prudce zahapruju s dveřma a sednu si zase na místo spolujezdce. Vezmu si zase svůj kufřík od zbraně co mám pod nohama a začnu ho objímat. Zavírám oči protože doufám že když je otevřu tak to bude jenom sen. Kurva, ale sen to není!! Pořád je to okýnko od Humvee otevřený, někdo mě chytl za rameno, ale já jak osel furt čumím skrz přední sklo na ten nápis. Vybavujou se mi ty obrázky z toho netu. Bože, fakt jsem jak malý děcko, hrnou se mi do očí slzy. "Můžu jít domů?!" šeptám celkem potichu. Když v tom se začne ten Novak smát. "Aha takže americká armáda bere i idioty kteří mají strach z nějaké cedule, ano?" Můj výraz se změní v překvapený a přitom úplně mimo. Co sem ten idiot sere tohle?! No počkej. Ale kamarád byl rychlejší než já. Naše jednotka si umí pomáhat. Proto sem se hned otočila když mu dal pěstí. "To ti patří ty hajzle…" asi už kašlal na to že má hodnost pod tím a oba vylezli z auta. Teď sem tam seděla jenom já a ten vědec. Hleděl jak opařený a díval se přímo na mě. Z nosu mu tekla trochu krev. To mu patří blbečkovy. "Vítejte v realitě Pane." Zamračila sem se na něj a měla sto chutí mu přidat, ale to bych si nedovolila protože na to nemám. Všimla sem si že ani Terka po kámošovi nevyjela. Bylo to dobře, stejně i Terka věděla že si to zaslouží. Vylezli kluci i z druhýho auta a začali se mezi sebou bavit. Teď je to na mě, Terka je tam s něma a já něco z toho vědce musím vytáhnout. "Proč si vlastně raději nezajdete pro vzorky do oranžový zóny?" spustím na něj první otázku když se vzpamatuje a začni si drhnout krev co mu schne pod nosem. "Takových vzorků už mám dost, potřebuju vzorky co jsou tu." On mi odpovídá a ani se nijak nebrání odpovědi. Hodnej vědec, to si tě tu hezky přeberu. "Jo takhle ale proč teď? Vždyť byl čas je sezbírat na začátku toho co to vypuklo ne?" dál ho zahrnuju otázkami. Přitom vidím jak se oblohou začne probírat světlo na Humvee. Moc hezký, ale to že tu sedím s tímhle idiotem při východu slunce tak hezký není. "Vypadám snad na to že mám čas prolízat půlku světa a hledat kde to vypukne první?!" to znělo sakra divně. On musí něco vědět. Ale zatím to nechám běžet. Vidím jak se k autu zase hrne Terka asi už mají taktiku. Tak jo je čas si hrát zase na drsnou holčičku. Teda pokud se zase něco nepodělá. Zase si teda vystoupím, tentokrát i se svojí zbraní v kufříku a dívám se na ni. Její pohled je kladnej. Umí vymýšlet dobrý taktiky. "Musím ti ještě něco říct, ostatní to nemusej vědět, je to mise kterou nechám na tobě. Vědce si potáhnu sama, ale musíš mi slíbit a to opravdu musíš! Že budeš opatrná, protože pokud tam zařveš, tak tě ještě dorazím." Teď ji vůbec nechápu, nějaká extra mise pro mě? Co to asi bude. "No… dobře co mám udělat??..." zeptám se protože mě teda zajímá můj úchvatný úkol. "Musíš tam najít…" vytáhla fotku nějakýho vojáka a dala mi ji do ruky. "Tohohle kluka, upřímně, nejsme tu kvůli tomu vědci ale hlavně kvůli tomuhle vojákovi. Je to syn Generála. Je někde schovaný, mám s ním kontakt, ale jsou to jenom menší signály skrz telefon, je někde v centru města, musíš se za ním dostat a dostat ho odtamtud pryč. Chápeš?" nějak mi věří že se mi to povede a přitom nechcípnu. Jasně… hezky si to protancuju až do středu města a odtancuju i s ním. Jak fascinující to se mi samotné nemůže povést.

"Tereza"


"Jasně chápu to, jo a když po cestě zařvu tak to bude asi ok že?" no, vyznělo to že si z ní asi dělám srandu. "Adriano, já to myslím vážně, umíš být tichá jako nikdo když půjdeš sama tak se ti nic nestane, každej Sniper musí bejt potichu jinak to není ono a já prostě s tebou jít nemůžu musím bejt s tím vědcem, co kdyby mu ruplo v bedně a zrušil celou moji jednotku a pak odtud zdrhnul?" čumím na Adri jak na idiota, ale možná by bylo lepší kdyby sme šli naopak, ale to prostě nemůžu mám svoje rozkazy a kdybych šla já tak by se to víc zkomplikovalo. Podívám se na kluky jak se baví s řidičem Humvee a ještě si všimnu jak si ten vědec cpe nějakou vatu do nosu, kde to zase sebral?! Dojdu k autu a prudce otevřu dveře a vytáhnu ho ven, začnu mu to zase z nosu vytahovat. "Teď ste voják vy blbe!! Co si to máte co rvát do čumáku?!" zařvu po něm jak po malý děcku, je to krásnej pocit. Všichni se na mě otočí a dívají se na mě. Pořád ještě přemýšlím jestli sem fakt neměla poslat jinou jednotku ale to by asi stejně vůbec nepomohlo. Kašlu na něj, raději už ani neprotestuje jinak by asi zase dostal, dotáhnu ho za klukama. "Musím jet zpátky až budete mít po misi spojte se semnou a já pro vás dojedu." Řekl řidič Humvee celkem v poklidu a nastoupil si do svýho auta. Zacouval, opatrně se otočil a zmizel v dálce. "Dobře teda, je to na nás." Prohlásiím odvážně, ale myslím že na to mám. Přece jenom vedla sem těžší mise. Kluci si ještě sbalí svoje zbraně a berou si i ty plynový masky no je to zbytečný ale když si potom připadají více v bezpečí nebudu jim nic vyčítat. Dojdu zase otevřít tu bránu možná se pobavíme ale s tím vědcem moc do centra města chodit nechci, raději budeme jenom na kraji u brány kdyby se náhodou něco zvrtlo. Asi to byla fakt chyba. Adriana kolem mě prošla, sama si plynovou masku nebrala, šla rovnou skrz bránu ale vidět na ní že se bojí šlo. "Kam jde? A proč sama?" zeptal se jeden z kluků, skrz masku to znělo celkem komicky. "Jde na obhlídku." Musela jsem si něco vymyslet. Pak už jsem viděla jenom její záda jak mizí v nějaké ulici. Bože, doufám že to zvládne. Pokud ne aspoň se od tama dostaneme mi. Proběhl kolem mě ten vědec, měl na obličeji už danou roušku, šel přímo k nějaký kaluži krve ve které ležela ruka, no už to zase tak ruka nebyla a ta krev taky nebyla zrovna čerstvá. Musím uznat že to tam smrdělo jak v něčí prdeli. Hnus. Slyšela jsem ale že jsou tu ještě nějaký živý organizmy a jiný známky života. Podle snímků ze satelitu i nějaký zmutovaný kurvy, který se ani při nejmenším nepodobají lidem. Asi ta sračka stihla nějak zmutovat. Sleduju toho doktora jak se vatou na špejli nimrá v té ruce. To je hnus. Jenom mě překvapuje že tu nejsou červy. Kluci si zatím něco mezi sebou říkají. Nutí mě to se rozhlídnout, připadám si jakoby mě sledovali tisíce očí a mám ten pocit, že je to i pravda. No jediné štěstí že ty věci vylízají jenom v noci. Proto ty snímky nejsou tak dobře rozeznatelný. Zase mě zaujme Novak, cpe vatičku do ampulky s nějakou tekutinou a vytahuje pinzetku, začne z té ruky sbírat kousky masa. Jak sem řekla prostě hnus. "Chci jít do tamté budovy." Řekne z ničeho nic a ukáže na nějaký polorozpadlý barák. "To nebylo ve smlouvě, jsou tam ty potvory." Vyjedu po něm. Je to fakt kretén. Založím ruce a čekám jak na mě bude reagovat. "Asi nevíte, že se smlouva ještě měnila, všechno to tam je klidně se spojte s generálem." No dobře jak myslíš. Poodejdu trochu dál a skrz vysílačku se snažím spojit s generálem. Přitom po očku sleduju co ten vědec chystá. Schovává si všechno do nějakýho kufříku, bůh ví co s tím má lubem. Škoda že to nevím já. "Tady Panther actual, Generále je pravda že se smlouva upravovala? Přepínám." Čekám na jeho odpověď, to je hajzl, to tajit nemusel. "Tady Generál, ano Panthere actual, je to pravda." Asi začnu soptit tohle už není ani pravda. Schovám vysílačku a pošlu tři kluky aby tu budovu šli vyčistit. Přitom ho pořád hlídám, jak chameleon svoji mouchu. Byla to fakt chyba, možná to odvolám i když mě to připraví o funkci. Novak se asi pěkně pod tou rouškou usmívá, zmrd, kdyby tu aspoň chcípnul. Neslyším žádnej výstřel nic, jeden z kluků výjde ven a kývne hlavou. "Budova je čistá můžeme jít." Ten zmetek se tam nacpe hned když tam zkouší jít ten kluk, kašlu na něj zajímá mě moje jednotka. Ještě se otočím směrem do města a zvednu pohled k obloze, slunce se trhá skrz mraky. Doufám že nenastaly žádný komplikace. Jdu tedy do budovy taky a kontroluju svoji jednotku jestli není něco v nepořádku.

"Nějaká mise?" <- Předchozí kapitola | Následující kapitola -> "Zatmění mysli."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement